Trhy potulných kupců

*chvíli jim trvá, než najdou společnou řeč, nebo snad krok, zanedlouho ale naskočí na jednotný rytmus. Jen občasné šlápnutí na špičky Ida přejde úsměvem. V ten okamžik, co se přestane soustředit na správné kroky, ji hudba ruku v ruce s Yorim začne nést po parketě jakoby sama. Je to zvláštní typ pohybu, přemýšlí. Svobodný, barvitý... A strašlivě zábavný!*

*Z nedaleké dvojice se line úplně jiná záře. Respektive, z úst elegantně navléklého mladíka zazní vůči Cordellii nevybíravý výraz. Chvilku mlčí a nervózně se soustředí- po pravdě, i když zvládá Idu vést, její hbitost ho činí zároveň hrdým i nervózním* tak co? *zašeptá o chvíli později*

Myslím, že dobré! *hlesne, jen co chytí dech.* Jde ti to. *věnuje mu letmý úsměv. Hudba začne gradovat a vyžene je do několika otoček. Pokoutně sleduje, jak si vedou jejich soupeři - dlužno přiznat, že přinejmenším o ždibec ladněji.*

*Když má pocit, že situace je beznadějná, a i když vedle sebe pár čistě Migorrský nepůsobí šťastně, dovede působit i elegantně, rozhodne se pro riskantní krok a vezme Idu do svého náručí, v naději že pochopí že mu jde o zvedačku*

*zadaří se. V dlouhém, ladném pohybu na něm spočine, zatímco se Yori točí kolem své osy. Protáhne se až do špiček prstů, jdouc odstředivé síle v ústrety. Diváci kolem splývají v jednu velkou mazanici, ale to vlastně nevadí. Svět se tak totiž omezí jen na radostnou melodii, svist vzduchu a bušení srdce*