Trhy potulných kupců

*je na cestě z vyučování, když si všimne stanů a stánků, jež vyrostly na náměstí. Vzduch prostupuje aroma vonných tyčinek, kolem pobíhají divadelníci a zvou na představení. Původně se chtěla vydat do Dressmessu, nyní ji ale lapí žoviální atmosféra náměstí. Chvíli obhlíží trhy, němě se usmívá na prodavače, až stane před fialovým šapitó. Právě z něj se line ona kořeněná vůně. Bez záměru vstupovat nahlédne škvírou dovnitř.*

*V stánku, kde byly rozloženy na koberečku pomačkané karty, teď zabavovala návštěvníky jiná ze složek veselého spolku. Roztodivnými pohyby se kroutí před zraky pár návštěvníků, které má za úkol zaujmout. A nového návštěvníka rozhodně nemá v plánu nechat uniknout- chytí Idu prudce za ruku u vchodu a přes zraky návštěvníků táhne k sobě. Obchází opatrně hlavy, jestli se Ida zvládá soustředit, možná by tu s bílými vlasy v krásném oblečení i poznala. Jenže vůně i vše ostatní ohledně tanečnice je velmi intenzivní a strhuje na sebe pozornost. Její ruka je mimořádně jemná, ale vysmeknout se takovému stisku i tak bude těžké* Vítáme tě *zašeptá sladce, a začne se vinout kolem Idy i bez vyzvání*

*když ji tanečnice vtáhne do stanu, ani se překvapením nezmůže na odpor. Rázem se ocitne v dočista jiném světě - podmanivém, fascinujícím. I kdyby stokrát nechtěla, jakési osobní kouzlo tanečnice ji zbaví vyjukané strnulosti a ona se pomalu začne pohupovat do rytmu* Odkud jste?

My? *Její obličej se přilepí k Idině uchu, zatímco končetiny konají neustálý pohyb. Pro jiné náročné, pro ni už od pohledu sladká samozřejmost* Zrovna teď máš vnímat jen moje tělo, nemyslíš? Nikoho víc, nikoho míň. *Šeptá pomalu.* Ale, ale *nakloní hlavu sem a tam* náš vůz přeci jenom vyjíždívá z Arimiiského kraje. A já *zachytí se Idina ramena a obejde ho během pár sekund. U toho mu nějaké místo zašeptá- říká něco s pískem a zní to poměrně vesnicky.* A jaká mi ty povíš tajemství? *Tentokrát se chytí za Idiny boky, spustí hlavu, až její dlouhé vlasy sahají na zem. Nohama pak začne po jeho nohy zkoumat, v plánu si z nového hosta udělat svou novou taneční prolézačku*

*nervózně se pousměje. Tajemství byla její denní chléb, teď už ale jako by se jich přejedla. V poslední době se jí z nich dělá takřka nevolno* Jaká tajemství máš na mysli?

*Prudkým pohybem zvedne svou hlavou ze země, aby jí opět promluvila do ucha* Ty jsi sportovec, že?

*stále se pohupujíc koutkem oka sleduje pohyby tanečnice. Pokývne hlavou.* Snažím se.

*Jakoby to byl jejich zázračný, domluvený pokyn, v tu chvíli se po něm- jakoby nebylo nic přirozenějšího- vyšplhá a vyšvihne se do vzduchu, s jeho tělem jako opěrkou. Uchvácený podlesk v takové chvíli patřil jim oběma, přesto však nejvíc v šoku byl mladík, který Idu znal ze všech těch lidí snad nejvíce. Jeho ruce se na potlesk ani nezmohly, jen sledoval, co ještě Ida hodlá provádět*

*nejdříve se jí rozšíří víčka překvapením, v pravý okamžik ale zatne celé tělo a stane se tak pro tanečnici tou nejstabilnější hrazdou. Poté co z ní seskočí, věnuje jí dočista odzbrojený úsměv. Že se bude podílet na takových kouscích by ji ani ve snu nenapadlo. Ani ve snu by ji nenapadlo ovšem ani to, že se v publiku mihne jedna známá tvář. Cosi se v ní zatetelí radostí - to už by si vysnila docela snadno.*

*Ohromeně se na Idu dívá, než nakonec tanečnice vysmekne poklonu a vyslechne si potlesk. Jeho ruce se k sobě nesemknou, chvíli jen napjatě postává. Pak ale tanečnice pustí dívku, aby se stala jen pasivním divákem* To byla figura, na kterou potřebuješ, aby ten druhý byl stavěný dost stabilně. Vybrala si tě schválně. *zašeptá Idě*